Úvaha nad současnou situací

Přátelé, 

dovolím si zde s vámi posdílet pár mých úvah nad současnou situaci. Nesmírně mne potěšilo toto celospolečenské "náhlé zastavení".  Jsem zároveň velmi vděčná všem online technologiím, protože díky nim mohu být ve spojení se svými přáteli a klienty.

Vnímám, že strach z nákazy může být pro některé jedince daleko psychosomaticky horší, než celý fyzický průběh nemoci a její zvládnutí. Ve vzduchu je kolektivní obava, která se dotýká na energetické úrovni úplně všech. Jediný rozdíl mezi některými jedinci je v tom, do jaké míry si tuto skutečnost nechají vložit/implantovat do své mysli anebo jí tzv. odkloní.

Tím vůbec nezlehčuji celou situaci a plně věřím, že ji všichni společně zvládneme. Jen teď uvažuji směrem k těm jedincům, kteří sobě začnou obavy z nákazy extrémně živit a kam je tato "sebečinnost" může zdravotně dovést.

Když k tomu přidáme domácí izolovanost, na kterou mnozí z nich nejsou vůbec zvyklí, protože doposud jeli v režimu/koloběhu - práce, děti, rodina, uvařit, sport, nějaký adrenalin, sex, nakoupit, televize, PC, spát atd. Pro tyto jedince zastavení a "bytí v nic" může být fatální, protože před sebou najednou neutečou.

Může nastat mnoho scénářů, jak se každý se vším vypořádá a k věci postaví. Např. některý jedinec tuto situaci uvítá, bude v ní vidět výhody a nové příležitosti jako třeba, že se dobře vyspí, konečně si více odpočine. Uvidí, že má více času na své děti, partnera, pohlazení, dotek, něhu, povídání, taky na své záliby, koníčky, knížky, zahrádku atd. Začne tvořit to, co dosud by si nikdy nemyslel, že by vytvořil, zkrátka vidí tuto příležitost jako dar.

Další možností je obraz jedince, který začne po dobu 24 hodin denně sedět u TV zpráv, poslouchat rádio a užírat se tím vším, co se kolem něj děje. Výsledkem pravděpodobně bude to, že jeho vnitřní chmury, starosti, obavy z budoucnosti a paniku začne šířit kolem sebe tdál. Předpokládám, že takový jedinec může mít v hlavě i v těle více negativních impulsů, než obraz prvního jedince, který se ze všeho těší.

A další možností může být obraz jedince, který si najednou všimne, že na malém prostoru tráví více času s "někým blízkým", kdo se tam doposud zdržoval jen letmo. A co když zjistí, že je to dokonce jeho partner/ka! Možná chvílemi začne nabírat pocitu, že ho/jí asi brzy vynese v zubech. V takovém případě si dovolím vložit malou praktickou radu mužům (ale konec koncům i odvážným ženám), vzít obrazně řečeno ženu (muže) za vlasy a odtáhnout jí/ho do jeskyně jménem ložnice, kde se sobě navzájem hezky pověnují. Bude to jistě lepší varianta, než aby na sobě hledali negativní stránky, které doposud snášeli či dokonce přehlíželi. (Pravděpodobně až pomine toto období, bude v ČR větší porodnost).

Obraz o pomáhajích profesích - jako jsou hasiči, lékaři, zdravotní sestry, policie, sociální služby, prodavačky, lékárníci, řidiči, ale i učitelé, kteří se na dálku věnují dětem si možná neumíme ani pořádně představit. Hluboce před nimi smekám a ze srdce děkuji za jejich odvahu, sílu a obětavost. Děkuji také všem, kteří jakkoliv pomáhají na místech, kde je to třeba. Něco vyrábí a musí chodit do kolektivu lidí, kde se riziku nákazy denně vystavují.

A co se s tím vším dá ještě dál v běžném životě prakticky dělat? Z mé zkušenosti doporučuji: - zabavit se něčím, co přináší každému jedinci vnitřní radost - a to je u každého různé, někdo rád tančí, jiný zpívá, někdo šije roušky pro druhé, někdo posiluje, jiný vaří, další se zabaví v dílně nebo v garáži, jiný spí, další se miluje atd. - skvělý je pohyb i kdybyste se měli jen zvednout od stolu, projít po místnosti a udělat si 100 dřepů, zkrátka udržovat si energii a fyzickou kondici - k těm vědomějším pohybovým praxím doporučuji cvičení a techniky, které dodají energii (čchi-kung, meditace, jóga) - udržovat i nadále v rámci možností sociální kontakt - s rodinou a přáteli - přes telefon, messenger, whatsapp, video rozhovor, přes plot, z okna, pro odvážné s rouškou osobně - obklopovat se lidmi, filmy, knihami, texty, které jsou motivující, zasmějete se u nich, zkrátka najít si činnosti, které polaskají srdce i tělo

Zásadní v dnešní době posilování imunity - jen připomenu to, co již všichni jistě víme, že je vhodné: - dopřát si kvalitní spánek, jídlo a pití - např. jíst stravu bohatou na živiny, vitamíny a minerály - to určitě splňuje kyselé zelí, červená řepa, špenát, vše co má vysoký obsah vitamínu C, teď na jaře už porostou kopřivy a můžeme si udělat lahodný čaj - dělat si solné koupele, automasáže, otužovat se

- nebo si dát preventivně malou štamprli dobrého šnapsu,

- praktikovat dechová cvičení (pár minut vědomě a hluboce dýchat - nádech nosem a výdech ústy) a zajistit si pobyt na čerstvém vzduchu

- vytvořit si doma prostor, kde je pocitově krásně a je to pro člověka oáza klidu a regenerace - využít čas a udělat jarní úklid, vyházet vše staré - mimochodem bohyně Vesna hlásí příchod jara a my vyprovázíme Moranu - rituálně se pálí vše nepotřebné, je třeba pustit se všeho starého, co zkrátka už neslouží (doporučuji za vše poděkovat a rozloučit se důstojně se vším, co patřilo do našeho života)

- dívat se do přírody, na stromy, ptáky, vodu (když není možnost, tak aspoň někde na obraze nebo si pustit Youtube)

- meditovat nebo-li rozjímat, vkládat do mysli klidné myšlenky a obrazy, které jsou radostné nebo čisté jako nebe bez mraků a hladina vody bez velkých vln - poslouchat hudbu, číst zajímavé knihy, věnovat se umění, tvorbě - i nadále se o sebe hezky starat, oblékat se do barev, líčit se, používat vonné olejíčky, masti či balzámy - pokud to lze, věnovat si smích, dotek a objetí. Pokud je jedinec sám, tak prostě obejme sám sebe - skvělou věcí je, pořídit si deník a ze všeho se vypsat (věřte, že až to budete číst za 10 let, neuvěříte, co jste prožívali) - omezit sledování zpráv na nejnutnější dobu – jen, aby měl člověk přehled o tom, co se děje - věřit si, že to zvládneme

- a hlavně stát nohama na zemi a zachovat si zdravý selský rozum. Přijímat realitu a naučit se rychle vyhodnotit to, co je skutečně potřebné. Nic nepodceňovat a nerebelovat. Zároveň hlídat to, co utváří mysl. Zde se mohu ptát sám/a sebe, když něco hlava vymyslí, k čemu je to vlastně dobré, užitečné? Komu nebo čemu to slouží?

Všichni uvnitř sebe "víme", co dělat. Do tří sekund zpravidla umí "naše intuice" rozhodnout, pokud se do toho nevloží hlava, respektive rozum. Ideální je, když se společně domuví a následně konají.

Mluví se o transformaci lidstva. Ano je to jeden z mnoha pohledů a další je ten, že matky a otce vždy bude zajímat to, zda mají jídlo pro své děti a budou mít kde spát… Můžeme rozvíjet různé teorie a scénáře. Jsou lidé, kteří "ví" a zároveń jsou mezi námi ti, co neví. Jedno máme ale společné. Všichni obýváme tuto planetu, dýcháme její vzduch, využíváme její dary, potkáváme se tváří tvář novému životu v podobě zrození a také smrti. Osobně mi pomáhá smířit se s ní a připomenout si, že existuje.

Je toho více, ale co tím, zásadně říkám je to, abychom si užívali co je tady a teď. Abychom dokázali měnit svá stará dogmata a zatvrzelé postoje, rozvíjeli svůj charakter a lidství, milovali život takový jaký je. Je to zkrátka nová příležitost být zase o kus lepšími a milujícími.

Těchto pár doporučení nám může pomoci zvládnout naše vnitřní krize a izolaci, která je v rámci šíření kovid-19 nařízená.

V neposlední řadě apeluji na ty, co si neumí říkat o pomoc: Pokud cítíte, že je toho všeho na vás moc, najděte odvahu a řekněte to někomu blízkému nebo si najděte odborníka, který vám v dané chvíli může i telefonicky pomoci. Přiznejte si obavu a nehrajte si na siláky, že to zvládnete. Není to ostuda ani selhání.

Každý z nás se někdy ocitne v háji zeleném a nevidí cestu, ztratí smysl, kam jít dál. Mnoho vnějších faktorů hraje nyní velkou roli v našich životech. To, jak vnímáme vnější svět a realitu, také náš vnitřní svět nebo-li sebe sama, svůj život a život jako celek jehož jsme součástí.

Mohou se objevovat existenční strachy a jedinec může nabýt pocitu, že je to neřešitelné, je na to sám anebo dokonce, že to nemá řešení. Tato celosvětová extrémní situace je v našich životech naprosto unikátní a nová. Do této doby jsme nikdo z nás žádná takováto omezení nezažili a měli jsme se královsky. A stále máme…

Vše, co je nové, přináší změny. Když jedinec nevidí budoucnost, může pociťovat obavy z neznámého, z toho, co přijde. Jeho mysl se nemá čeho chytit. V takovém případě se psychika začne hlásit o slovo a je třeba znovu zahlédnout světlo.

Obava z nákazy je silná a lidská mysl tomu snadno podlehne. Záměrně nepíši člověk, protože jsou to právě jeho myšleny, které začnou rozehrávat v jeho fyzickém, emočním a energetické poli "drama“. Mohou se spustit podvědomé programy přežití.

A pak se myšlenky mohou prakticky zhmotnit. A když se tak stane, bude se muset daný jedinec se vším vypořádat v karanténě doma. Bude muset najít způsob, jak to zvládne sám.

Pokud je jedinec zcela zdráv, může si alespoň korigovat negativní myšlenky a následné pocity v těle tím, že jim začne naslouchat. Projevy mohou být v těle různé - např. stažená ramena, úzkost na hradníku, špatně se dýchá, člověk se choulí, emočně se uzavírá, může být podrážděný, tlačí na sebe i okolí tím, že se začne točit ve víru vlastního strachu a obav.

Řešení? V první řadě si to cíleně uvědomit a sám sobě dát povel DOST. Ti, kteří delší dobu pracují sami se sebou, vědí o čem píši. Ale ti, co si myslí, že to způsobuje někdo zvenčí, si možná teď klepou na čelo...

Jednou z rychlých pomocí může být uvědomění si dechu. Tzn. že se jedinec zaměří na své dýchání, na pomalý nádech a pomalý výdech. Stejně jako se to doporučuje rodícím maminkám "maminko, dýchejte" nebo studentům u zkoušek. To rozdýcháš!

Nebo je dobré se zvednou a jít se projít, udělat pár cviků a něco dobrého uvařit, něco namalovat, jít pracovat... zkrátka přeseknout tok těchto myšlenek.

Sám jedinec může také usednout do křesla nebo na zahradě pod jabloň a vnímat budoucnost ve světle a naději. Věřit tomu, že z popela vstane nový život, že vše, co nyní vypadá hrozivě nakonec dobře dopadne. Člověk musí věřit v naději, světlo.... každý to nazývá po svém.

Inspirací nám může být obroda přírody, kdy po velkém žáru vyroste tráva, kde po velké záplavě, voda opadne. My sami utváříme realitu a čím více pozornosti budeme věnovat novému způsobu myšlení, tzn. takovému, kde my sami vědomě tvoříme hezké obrazy reality, máme šanci se z toho nepo... Zároveň jsme součástí kolektivního pole vědomí a musíme vědět, že nás ovlivňuje a my opačně ovlivňujeme toto pole.

Všímejte si tedy sebe a ptejte se sami sebe, jak se máte, co potřebujte. Naplňte si své potřeby! Ptejte se, jak se vede vašim blízkým a naslouchejte jim. Svým citem jistě zjistíte, co je třeba v danou chvíli udělat. Jsme přeci inteligentní bytosti....

Užívejte si, co nejvíce tento krásný čas plný nových změn v co nejklidnějším prostoru - tedy uvnitř sebe samých. Dovolte si více pobývat v tichu, neboť jen v něm lze uslyšet to skutečné volání Duše. Uslyšet "to", co se po nás žádá. A to někdy znamená uvolnit svůj čas pro NIC. Uvolnit si ruce a pustit se všeho, co jsme si doposud mysleli, že je důležité... Velmi doporučuji dělat tyto kroky v následujících dnech, kdy se blíží Velikonoce, neboť energie tohoto mocného času může přinést mnohé odpovědi. Ono najít odvahu zbytečně stále do něčeho neutíkat a být jen sám se sebou je opravdu pro mnohé výzvou. A tak mějme víru v sebe, ve vše, co se nyní děje, že to má hluboký smysl i když není teď ještě vidět.

Děkuji za nás všechny.

Michaela