O bídném psu, podnikání a návratu k sobě.

Je nebo není život o náhodách?

V květnu jsem se po několika letech potkala na akci Davida Kirše pro podnikatele s kamarádkou Danou Šlancarovou. A v srpnu za mnou Dana přijela na chalupu na Vysočině. Ve svém bejváku – útulném domečku na čtyřech kolech – a samozřejmě i se svou psicí. :)

Vyrazily jsme mezi louky, lesy a pole a povídaly si o životě, práci i o tom, co každá z nás tvoří. Slovo dalo slovo a v září mě Dana provedla svou novou metodou s krásným názvem: RESET DO TOVÁRNÍHO NASTAVENÍ DUŠE.

Chtěla jsem na vlastní kůži poznat, jak její metoda funguje. A překvapilo mě, kam až jsme se prostřednictvím jednotlivých testů dostaly. Pod běžné přemýšlení a naučené odpovědi. K tomu, co si neseme v těle i uvnitř sebe a někdy to sami nevidíme.

Mám ráda metody, které člověku neříkají, co si má o sobě myslet, ale pomohou mu podívat se na sebe z jiného místa. A právě takovou zkušenost jsem s Danou měla.

Pokud vás její práce oslovuje, doporučuji se na její metodu podívat.

A co ten „bídný pes“?

Protože sama už řadu let podnikám, zaujal mě potom Danin článek o Bostonské matici.

Bostonskou matici jsem neznala. A už vůbec ne jejího „bídného psa“. :)

Danin článek Proč spláchnout Bostonskou matici do záchodu a začít se věnovat bídným psům si můžete přečíst zde:

Chtěla jsem pod něj napsat komentář. Jenže ani na třetí pokus se mi ho nepodařilo vložit.

Možná dobře. :) Protože z krátkého komentáře nakonec vzniklo mnohem větší zamyšlení.

Zamyšlení nad smyslem života

Možná bych na Danin článek navázala dvouslovným dovětkem v jedné větě:

Co nám přinese největší růst – k LASKAvé lidskosti?

K tomu, až se jednou ohlédneme za tím, co jsme žili: Jaký otisk, jaká stopa, jaké činy po mně zůstanou? Žiji ze srdce? Nebo ze strachu?

Odpověď na mnohé otázky může být nakonec docela jednoduchá: ANO, nebo NE.

Už teď si to lze otestovat malou úvahou:

Mám poslední týden života.

Když se ohlížím zpět, žiji skutečně to, co mi dává smysl? Cítím v sobě i kolem sebe harmonii? Naplnění? Klid? Radost? Lásku?

Když se tak kolem sebe dívám, jsem obklopena lidmi, kteří mají projekty krásných „bídných psů“, ale také „dojných krav“. Je to pestrý mix.

Ale už když píšu slova bídný pes, cosi se ve mně zvedá.

Pes je totiž v mých očích chodící láska. Přijde několikrát za den. Nezištně. S radostí. S vděčností. Je tady a teď. Neřeší, co z toho bude mít zítra. Neptá se, zda se mu jeho láska dostatečně vrátí. Prostě přijde a položí vám hlavu do klína. :)

A já jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří mi podobně připomínají, že ne všechno, co má v životě skutečnou hodnotu, musí zároveň něco „produkovat“.

Věřím, že většina z nás v hloubi touží po citu, blízkosti a pozornosti. Otázkou je, k čemu jsme se nechali životem strhnout, přemluvit, a možná se kvůli tomu i uvnitř trochu zavřeli. Rodiči, školou, společností, zkušenostmi…

Možná jsme také uvěřili, že spousta věcí v našem životě je samozřejmost.

Že teče teplá voda z kohoutku.

Že stromy dávají kyslík.

Že máme doma teplo a plnou lednici.

Že někdo uklidí ulice a odveze odpadky.

Že ráno otevřeme oči.

Že člověk, kterého milujeme, je ještě vedle nás.

Jenže ono vlastně není samozřejmé vůbec nic.

A možná právě tady začíná ona LASKAvá lidskost.

Ne u velkých slov. Ne u dalšího projektu, výkonu nebo výsledku.

Ale u schopnosti znovu vidět hodnotu toho, co máme před očima.

Poděkovat. Vnímat. Být přítomni. Dát někomu pozornost, aniž bychom přemýšleli, co za ni dostanu.

Možná nakonec nebude tak důležité, kolik „dojných krav“ jsme za život vytvořili.

Možná bude důležitější, kolik lásky jsme do vztahů a života skutečně vložili.

Protože až jednou přijde ten poslední týden, asi se nebudeme ptát, kolik jsme toho stihli.

Jednou tady po nás nezůstanou jen naše diáře plné schůzek.

Ani všechny starosti, které nám dnes připadají tak důležité.

Zůstane něco mnohem tiššího.

Jak se vedle mě cítili druzí.

Koho jsem pohladila.

Komu jsem uvařila hrnek teplého čaje.

Pomohla, když nemohl.

Dodala odvahu, když se bál.

Koho jsem milovala.

Dokázala žasnout nad maličkostmi, které mám?

Možná je život opravdu prostší, než jsme z něj udělali.

Jen být tady a teď.

Vnímat.

Děkovat.

Milovat.

Dávat o trochu víc lásky v činech.

A ten „bídný pes“?

Možná není tak bídný, jak z něj my lidé děláme.

Možná celou dobu umí něco, co jsme my lidé a společnost trochu zapomněli.

Prostě být nezištně LASKAvý.

..............

Potřebujete pomoci nahlédnout na svůj život, práci nebo vztahy? Nevíte, jak začít?

Naše spolupráce může mít různou formu. Podívejte se na možnosti ZDE.

...............

Pokud vás oslovilo téma Reset do továrního nastavení duše s Danou,

po zadání kódu "RESET Míša" získáte slevu 500 Kč. Více info