Čchi-kung a jeho historie

K čínské kultuře již od nepaměti neodmyslitelně patří pohyb a cvičení. První záznamy o čchi- kungu jsou několik tisíc let staré a spadají do období vlády Žlutého císaře Chuang-ťiho, který žil přibližně kolem roku 2700 před naším letopočtem. Přesto však konkrétní historie čchi- kungu není jasná. První zmínky o tzv. zvláštních „tancích“, které měly zahánět nemoci jsou podle některých badatelů stará 5 až 10 tisíc let.

V pozdějším období nazvaném obdobím válčících států (480 - 222 př. n. l.) se objevují disciplíny tzv. systému tao-jin. Jedná se o zvláštní cvičení pro zdraví, které je z části odvozeno od mnohem staršího systému z doby Žlutého císaře. Tao-jin představuje soubor cvičení určených k posílení oběhu životní síly v těle. Později se těmto cvičením začalo říkat čchi-kung.

Tao-jin doslova znamená „usměrňování životní síly“ a jedná se o metodu vedení energie do různých částí těla pomocí specifických pohybů. U cvičení tao-jin řídí tělesné pohyby dušení síla, která tak stimuluje tok čchi v organismu. Čchi proudí ze středu těla (tan-tchien) pomáhá propojovat jinové a jangové meridiány. Tato praxe se také často označuje jako „vyživování vitálního principu.

V době válčících států spojili taoističtí filozofové speciální dechové techniky tao-jinu s meditací a učili, že je toto spojení účinné nejen k léčbě různých chorob, ale má také efektivní preventivní účinky. Je třeba mít na paměti, že pojem „filozof“ tehdy označoval jedince, kteří se nejen věnovali rozjímání, ale současně i lékařské praxi.

Všechny tyto obory byly vzájemně propojené a tvořily tak přístup, kterému dnes říkáme holistický. Od této chvíle se začaly rozvíjet mnohé individuální styly čchi-kungu, mezi něž patří i osmnáct sestav zdravotních cvičení, jež se připisují alchymistovi Ke Chungovi, který působil někdy kolem roku 325.

Náplní cvičení čchi-kung je zvládnutí umění práce s životní energíí a potažmo volbu jaký život chceme prožít či prožijeme.

V závěru dynastie Chan se objevuje proslulý orientální lékař Chua Tchuo, který doporučoval zvláštní cvičební režim zvaný wu-čchin-si neboli „Pět zvířat“, který byl opět zaměřen zejména na prevenci zdravotních potíží.

Chua Tchuo vyučoval své sestavy veřejně, a proto se dočkaly široké obliby, podobně jako mnohem pozdější cvičení z období dynastie Sung (12. století) zvané Osm brokátů, které údajně vytvořil jeden armádní důstojník, aby udržoval vnitřní sílu svých vojáků. Během staletí se však rozvíjela celá řada tajných cvičebních systémů v rámci rodin a rodových klanů.

Další formu čchi-kungu, který se začal šířit v období dynastie Čchin představuje Šest léčivých zvuků, jež se označují za metodu „péče o dlouhý život“. S postupem času se staly léčivé zvuky, jež posilují a oživují životní síly, neoddělitelnou součástí vnitřní alchymické praxe.

Smyslem vnitřní alchymie je přetvořit pomíjivý smrtelný život v nesmrtelný. Ke studiu taoistické alchymie je třeba přistupovat se značnou obezřetností. V dnešní době existuje celá řada anglických překladů, ale ty mohou sloužit jen jako odkazy a návody pro začátečníky, ale ne jako kniha radící „jak na to“. Najít však žijícího taoistického mistra je dnes velmi složité.

V komunistické Číně bylo mnoho taoistických učitelů perzekvováno a mučeno. V dnešní době je v Číně jen hrstka taoistických mistrů, kteří přežili a mohou dál nést dávnou tradici taoistické alchymie – jež se dnes nazývá čchi-kung.

Taoistické léčivé zvuky ve své jednoduchosti souhrnně vyjadřují všechny hlavní šamanské a alchymistické prvky: dech, mudry, pohyby a totemické zvuky.

Většina stylů čchi-kungu, které dnes známe, se vyvinula právě z těchto prastarých kořenů. Seznam současných stylů je téměř nekonečný a lze říci, že využití cvičení jako prostředku pro udržování zdraví a cirkulaci vitální energie v těle patří k těm vůbec nejstarším pohybovým aktivitám, o nichž se dozvídáme z historických pramenů.

Nepřetržitě se používá nejméně poslední čtyři a půl tisíce let. Jen s několika známými výjimkami byl čchi-kung tradičně považován za tajné umění, předával se ústně z mistra na vybrané žáky v nepřerušované posloupnosti, cvičil se za zdmi taoistických či budhistických klášterů a byl přísně střežen na panovnických dvorech. To vše se v moderním životě změnilo. Dnes jej může ke svému prospěchu využívat téměř kdokoli.